Malý velký hračička – portrét Petera Jacksona
Pokud bychom měli vytyčit několik bodů, jimiž by se dala
charakterizovat tvorba novozélandského režiséra Petera Jacksona, byly by jimi
bezpochyby fascinace fantazijními světy, hra s žánry, až obsendantní perfekcionismus
a pubertální smysl pro humor. Všechny
tyto prvky prostupují ve větší či menší míře celou jeho dosavadní tvorbou a
spolu s téměř fanouškovským zápalem pro film jako takový stojí za jedním z
nejznáměnších a téměř učebnicových příkladů pohádkového úspěchu ve světě filmu.
Sir Peter Robert Jackson se narodil 31. října 1961 v rodině
britských imigrantů a dětství strávil v pobřežním městečku Pukerua Bay nedaleko
Wellingtonu. Už jako dítě byl fascinován světem filmu, trikovou fantazií Raye Harryhausena a
především snímkem, který se mu stal největším inspiračním zdrojem a přispěl k
rozhodnutí stát se filmařem – King Kongem Meriana C. Coopera a Ernesta
B. Schoedsacka z roku 1933.
Poté, co se malému Jacksonovi dostala do rukou kamera Super
8, začal s přáteli natáčet vlastní amatérské snímky a rozvíjet svou fascinaci
filmovými triky jež o několik desítek let později vyvrcholila založením jednoho
z nejúspěšnějších trikových studií současnosti - Weta Digital. Ale ještě než k
tomuto kroku došlo, měl před sebou mladý Jackson nemálo práce. V 16 letech
odchází ze školy do zaměstnání v místních novinách za účelem získání peněz na
filmovou techniku. Tou první, kterou si po dvou letech pořizuje je 16 mm kamera
s níž natočí svůj první celovečerní film.
Ve službách „špatného vkusu“
Pokud nepočítáme krátkometrážní snímek The Valley, je
Jacksonovým prvním „velkým“ počinem snímek Bad Taste: Vesmírní kanibalové
z roku 1987. Ultralevná a původně amatérská splatterová variace s množstvím
žánrových citací, podomácku vyrobené techniky a trikových (především gore)
efektů a více než velkou dávkou sebeironického humoru, kterou Jackson se svými
spolupracovníky ve volném čase čtyři roky realizoval, nakonec dostala podporu
Novozélandské filmové komise a později sklidila mezinárodní úspěch na festivalu
v Cannes.
Jackson však k potenciálnímu velkému obratu ve své kariéře
zatím nesměřoval a následující projekt, na jehož scénáři už spolupracoval se
svou budoucí životní partnerkou a spoluscénáristkou Fran Walsh pokračoval v
tónu, jenž nastavil v celovečerním debutu. Světlo světa tak v roce 1989 spatřil
snímek Meet the Feebles.
Satira na svět médií, hvězdný status a populární The
Muppets Jima Hensona, v níž se otevírá svět loutek majících vlastní show a
mimo prkna jež znamenají svět i ne zcela spořádané životy, nabídla soudržnější
styl, další dávku černočerného humoru, triků a citací z dějin kinematografie.
Třetím snímkem, který uzavírá Jacksonovu „období špatného
vkusu“ je jeden ze základních kamenů žánru splatter (konkrétně jeho
odnože splatstick) a další mezinárodní kult - zombie horror Živí
mrtví ( Braindead, 1992).
Vraždy a duchové
Uznání široké veřejnosti, plný přesun k mainstreamové a
později i velkorozpočtové kinematografii pro Jacksona představuje snímek, v
němž odsunul stranou galony krve i poloamatérskou poetiku a vydal se směrem k
seriózněji pojatému dramatu. Nebeská stvoření, založená na skutečné
události vražd na Novém Zélandu a využívající fantazijních světů k prohloubení
psychologie postav vynesla jemu a Walsh nominaci na scénáristického Oscara.
Mimo velkého mezinárodního úspěchu napomohla k rozvoji hvězdné kariéry
začínající Kate Winslet a podnítila založení zmiňovaného trikového studia Weta
Digital.
Film Jacksonovi definitivně otevřel dveře do Hollywoodu, kde
se jeho prvním snímkem staly trikově revoluční, ale finančně neúspěšné Přízraky
v produkce Roberta Zemeckise. Poté, co studio Universal odložilo na neurčito
plánovaný remake King Konga, přesunul Jackson své síly na dílo, díky
němuž se na nějakou dobu stane jedním z nejpopulárnějších režisérů světa –
velkorozpočtovou adaptaci románu J. R. R. Tolkiena Pán prstenů.
Jeden jim všem vládne
Komplikované získávání práv ke knižní předloze a následné
shánění peněz na nákladnou realizaci nakonec vyneslo své ovoce v podobě Oscary ověnčené,
v jistých ohledech revoluční a v neposlední řadě i výdělečné trilogie. Jackson
dokázal v Pánovi prstenů spojit svou obsesi detailem a trikovými
orgiemi, široce rozkročenou fantazii a fanouškovský zápal v jeden harmonický
celek.
Kromě toho ale trilogie poukázala i na velkou míru
autorství, kterou si Jackson dokázal i v produkci takových rozměrů, jakých
adaptace Tolkienova díla byla, zachovat. Kromě samotného natáčení a všech
detailů s filmem souvisejících držel osobní dohled nad všemi prvky výsledného
produktu, včetně prezentace projektu a následné distribuční strategie v níž
hrály roli rozšířené verze jednotlivých filmů a velké množství doprovodného
materiálu.
Stejnou strategii pak zvolil i u svého následujícího
projektu - vysněného remaku King Konga z roku 2005. Po tomto poněkud
rozporuplně přijatém snímku, jehož struktura odpovídá původnímu filmu, ale
aktualizuje styl i obsahové motivy se Jackson na určitou dobu stáhl z režijního
postu a vrátil se za čtyři roky s ještě vlažněji přijatou adaptací bestselleru
Alice Seldon Pevné pouto (The Lovely Bones), jemuž kritici i
diváci vyčítali nepříliš dobře propojené prvky thrilleru a fantazie či kýčovité
snové scenérie.
A zase zpátky
Kroky k získání práv na filmovou adaptaci Tolkienova Hobita
sice Jackson začal podnikat už v roce 2006, ale náročný proces jejich získání,
finanční problémy, průtahy s produkcí i následný odchod původně angažovaného
Guillerma del Tora z režisérské sesle nakonec vyústil v Jacksonův další,
původně neplánovaný režijní projekt. Středozemě, tentokrát v podstatně lehčím a
dobrodružnějším hávu, tak aktuálně opět brázdí kina a přerostlý novozélandský
puberťák, který hitchcockovsky vystupuje v každém ze svých filmů tak opět
nabízí dveře do světa své fantazie pohyblivých obrázků.
Žádné komentáře:
Okomentovat